KOUPIT KNÍŽKU

Why I Started to Talk About Success

Proč jsem začala psát o úspěchu? Strávila jsem dva roky psaním o ženské sebedůvěře, sebevědomí, těle a kráse. Jak se tedy stalo, že jsem najednou začala psát články o tom, jak pracovat s penězi, jak si založit vlastní podnikání, co od toho čekat atd.? Tady jsou moje PROČ:

Ne vždy jsem vlastnila to, co dnes: svůj business, tisíce prodaných knih, práci mých snů, (finanční) svobodu… abych byla upřímná, před pár lety jsem neměla ani tušení, co chci. Našli byste mě pravděpodobně v modré uniformě, s mastnými vlasy, v zaprděné kanceláři bez oken, vyčerpanou, bez chuti do života, zvedající od rána do večera telefon. V nefunkčním, toxickém vztahu s manipulativním žárlivcem, vděčnou za to, že mě někdo vůbec chce. Kdybychom se podívali ještě o několik let do minulosti, našli byste mě dokonce s dluhem téměř 100 tisíc Kč, jak umývám záchody v hotelu a po nocích sbírám špinavé nádobí ze stolů restaurace. (díky bohu za tyto zkušenosti!)

Taky jsem rozhodně neměla hezké bydlení. Vždy jsem si to přála, ale po příletu do Austrálie jsem první měsíc spala v špinavé garáži, a několik dalších let pak střídavě po gaučích kamarádů a svých malých pokojích sdílených s dalšími lidmi. Když už jsem měla svůj pokoj, neměla jsem tam postel a spala jsem měsíce na matraci na zemi. Ale vraťme se na začátek.

Když mi bylo 22 let, rozhodla jsem se investovat veškeré mé úspory do své vysněné cesty do Austrálie. Netušila jsem, že toto děsivé rozhodnutí bude moje jednosměrná letenka nejen do Brisbane, ale i k mnoha pádům a průšvihům. Hlavně to ale bylo nejlepší rozhodnutí mého života, které mě vedlo k obrovským životním změnám. O několik let později jsem totiž měla dost odvahy založit kontroverzní projekt, který nikdy neměl být podnikáním, proto mě na začátku stál přesně 0 Kč, zato stovky hodin práce. A tato „investice“ mě nakonec přivedla do bodu, kdy tento projekt řídím, zatímco pomáhá tisicům lidí.

Dnes mě potkáte na cestách okolo světa, nebo zachumlanou v peřinách na terase mého útulného pražského bytu, zatímco pracuji z domova a popíjím víno (nebo prosecco, cider, mojito, amaretto sour… you get the point). A já jsem za to každý den neskonale vděčná.

Ve chvíli, kdy jsem se (tak trochu nedobrovolně) vrátila v červenci 2017 zpět do Čech, rozhodla jsem se, že už se nenechám zaměstnat. Vrátit se domů po pěti letech života v zahraničí je mimochodem těžší, než sebrat odvahu a odletět in the first place. Řešila jsem všechno od nuly. Kde budu bydlet? Co tady budu dělat? Jak se zase zapojím zpět do českého života a mentality? Čím se budu živit? Do toho jsem měla samozřejmě strašně zlomený srdce a mojí nejlepší kamarádce diagnostikovali rakovinu. Bylo mi 26 let a chtělo se mi jen sedět a brečet.

Rozhodla jsem se ale, že když teď nemám NIC, začnu od nuly. Nenechám se už zaměstnat. Moje důvody byly jasné.

Chci být svým pánem. V životě jsem měla štěstí na své nadřízené. S jedním mám dokonce i po mnoha letech od mého odchodu z práce milý, přátelský vztah. Přesto jsem ale vždy cítila, že jsem chtěla být svým vlastním bossem. Ne proto, že bych měla problém s autoritou nebo respektem, naopak. Mnoho jsem se od nich naučila. Přesto jsem ale cítila, že potřebuji víc svobody v rozhodování o svém vlastním životě, jelikož prací trávíme většinu času.

Chci volnou pracovní dobu. Nechci se šéfa ptát na volno, když jsem nemocná, jsou svátky, potřebuju nutně něco zařídit, chci jet na dovolenou atd. Někdy přes den nechci dělat nic, zato pracuji večer. Nesnáším pravidla jako „pracuješ od 9-5, tady máš čipovou kartu a nezapomeň se odpípnout.“ Když se ráno probudím s brutálním PMS nebo unavená, zatáhnu prostě závěsy a spím, dokud mi není dobře. Chci zminimalizovat množství stresu a slovíčko MUSÍM.

Chci být zodpovědná za to, kolik si vydělám. Kolik práce do toho dám, tolik peněz budu mít. Nechci, aby někdo jiný rozhodoval o mé výplatě a byla limitovaná tím, co je na smlouvě. V práci jsem často lítala 16 hodin denně bez šance stihnout se najíst, dělala přesčasy, snažila se do úmoru, usínala cestou z práce v autě. Bonusy jsem viděla výjimečně, a když na to přišlo, vyhodili mě z minutu na minutu. Byla jsem jen číslo.

Chci pomáhat. Mamka vždy říkala, že jsem charita. A stejně tak moje kamarádky. Pochopila jsem ale, že na prvním místě jsem JÁ. Ač to zní sobecky, je to tak. Dokud já nebudu mít energii, nemůžu ji věnovat lidem nebo záslužným činnostem. S penězi je to stejně. Často mě ničí, kolik lidí potřebuje finanční pomoc, a já jim dřív nemohla nic dát (a přesto jsem dala :D) Dnes pravidelně každý měsíc přispívám nemocným dětem, plánuji chodit jako dobrovolník ke starým lidem, díky knize jsem darovala šestimístnou sumu neziskové organizaci Anabell, která pomáhá dívkám s poruchami příjmu potravy a vím, že můžu. Je to skvělý pocit.

Chci vidět, jestli na to mám. Jestli i kreativní člověk jako já, dokáže ze svého chaosu udělat hezký život, na který můžu být hrdá.

Chci finanční svobodu. Mým cílem bylo (a stále je) vytvořit si pasivní příjem, abych se nemusela bát, že když budu mít úraz, nebude mít kdo platit náklady na život, nebo že nebudu moct strávit jednou víkendy s dětmi, protože musím jít do práce, abysme měli na školní sešity.

Dnes to mám všechno.

A pointa je, že když jsem „začínala“ svůj soukromý projekt s názvem svobodný život, neměla jsem nejmenší tušení co, kam, proč. A když už jsem si našla cestu, netušila jsem JAK. Byla jsem na to sama. Nikde nebyl nikdo, kdo by mi poradil, JAK ZAČÍT. Jak si udělat živnosťák? Co zdravotní pojištění? Uživím se? Mám na to? S čím mám začít podnikat? Jak si udělám webovku? Koho to bude zajímat…?

A tady se propojuje myšlenka, že zdravá sebedůvěra a to, že známe své kvality i slabiny, nám v praxi, v tom životě tam venku, může zásadně pomoci ovlivnit kvalitu našeho života, když se odvážíme ho žít.

Další důvod je, že kdykoliv jsem na internetu zadala pojmy jako marketing, podnikání nebo na volné noze, vyjelo na mě billion odkazů a článků plných grafů, statistik, všude jen cílevědomí muži v kvádru, hromada mega bohatých lidí, investorů, odborné články, a bez urážky, ale to by se z toho jeden posral. Všechno jsem to vždy bezradně zavřela a byla zase na začátku: Kde začít? Já, holka, co miluje Přátelé, chodí doma v pyžamu, má na hlavě rozcuchanej drdol a nehodlá to měnit? Kde jsem v tom světě já, obyčejnej člověk, kterej rád cestuje, vytváří příjemný interiéry a píše?

Uteklo mnoho let, a dnes jsem tady. Už jsem si tu dlouho cestu prošla a věřte mi, že i tak jsem pořád na začátku. Za úspěch nepovažuju to, že mám nadstandartní příjem, ale to, že mám SVOBODU a že POMÁHÁM lidem. Že jsem po letech obrovské dřiny konečně našla balanc. Můžu si dovolit vypnout telefon. Mám více času na SEBE a na své blízké. Nic už nemusím, dělám to proto, že CHCI a moc mě to baví.

To jsou moje PROČ. Rozhodla jsem se vám tady na blogu poskytnout všechny tyhle informace z reálného života, jasně, čistě, přehledně, abyste nemuseli jít tou těžkou cestou, kterou jsem šla já. Na návodech jak na to pracuji, a brzy se zase uvidíme u dalšího článku.

Mezitím mě zajímá… co jsou vaše PROČ?

9 komentářů

  • Pumprlice 28 února, 2019 at 5:09 pm

    Super článek, jsem zvědavá na ty další 🙂
    Moje proč je dost podobné, také nemám problém s autoritami, ale chtěla bych být pánem svého času, hlavně do budoucna, až přijdou třeba děti.
    A taky miluju přátelé a drdol na hlavě. 😀🙏🏻

  • Veronika 28 února, 2019 at 7:14 pm

    Bezva článek. Je to náročná cesta, ale stojí to za to, protože pocit soběstačnosti a svobody musí být úžasnej. Sama jsem na začátku svojí cesty k životu, jakej chci žít a jednoduchý to určitě není, ale já to dám a pak až si přečtu znova tenhle článek, bude o Tobě i o mě. ❤

    • Kristyna Dolejsova 28 února, 2019 at 8:35 pm

      Skvělý postoj :)))

  • Sany 28 února, 2019 at 11:13 pm

    Tohle je skvělý článek. Přijde mi, jako by mi to přišlo zrovna do cesty. Jsem zaměstnanec, hypoteku na krku. Tocim se v kruhu porad dokola. Poslední rok, možná už rok a půl, si porad říkám, ze mě moje práce nebaví a nenaplnuje.

    Sny mam. Jenže mi kolikrát přijde, ze vlastně sama ještě nevím co chci. Baví mě moje povolání? Jen bych měla změnit podnik pro který budu pracovat a který mě posune dal? Nebo mam dělat něco jinyho? A pak si říkám, ze vlastně nic jinyho neumím..

    Hodně u mě děla nízké sebevědomí. Nezvladnu to, nemám na to peníze, nemám na to povahu. Nedokazu to.. Přijde mi, ze se bojím vystoupit ze svy ulity, a jedu si svůj stereotyp kde nejsem šťastná, jen mam svoje pohodlí a svůj ,,klid”.

    Tesim se na další články. Třeba jsem ve chvíli kdy to ve mě všechno pretece a konečně se uvědomim,, ze bych měla začít ŽÍT.

    Dekuju za krásný článek.

    • Kristyna Dolejsova 1 března, 2019 at 3:53 am

      <3 <3 <3

  • Angelika 1 března, 2019 at 9:35 am

    Moje proč? S každým dnem se učím být já a tím kým vlastně jsem ( po dlouhém toxickém vztahu si nejsem jistá ). Každopádně jsem si uvědomila jak se můj život při nějakých etapách točí kolem zklámání. Jde to semnou od útlého dětsví spolu se strachem. Takže v situaci kdy odpracuješ v práci 280hodin, pracuješ jak kdyby to byl tvůj bussines a zklame tě šéf…. To potom chodím do práce se strachem.
    Vždycky to tak mám. Jak kdybych jela v nakodovaném programu. Je to tvůj život-> zklamání -> strach -> odchod… and again
    Rozjíždím své podnikání ještě při práci a vím, že to není ono ale vidím, jak v sobě nacházím sebedůvěru ukusovat od práce a věnovat se svému snu. Být kreativní (svá) a svobodná.

  • Nikol 1 března, 2019 at 9:58 am

    Naprosti bozi clanek, Kristy. 🙂 Me Proc je delat lidem radost tim, ze zachytim fotkami jejich zivot. Zrovna vcera jsem si uvedomila, jak uzasnou mam praci, kdyz diky ni sirim dal radost. ❤ Moc se tesim na tve dalsi clanky!

  • Lucia 1 března, 2019 at 1:25 pm

    Ahoj 🙂 tak moja odpoveď na Prečo?
    Je, že nemám pocit, že by som tvorila alebo produkovala niečo “plnovýznamové”. A keď mám nápad a chuť niečo vymyslieť či vytvoriť… tak nemám čas… pretože som od rána do večera v práci, ktorá mi nedáva zmysel… Nemám čas sa zlepšovať v tom v čom by som chccela… :-/
    Proste len ako stroj chodím niekam kde sú síce fajn ľudia aleee to je všetko… Chcem byť slobodná a chcem tvoriť 🙂
    Takže sa teším na tvoje tipy a rady :-* <3

  • Jana 3 března, 2019 at 10:54 pm

    Jakoby v tom článku byl kousek mě. Jen teď stojím v určitém bodě kdy se mám rozmyslet nad další etapu mého života a stále hledám někoho,kdo by mi poradil..když jsem skončila školu tak jsem rok pracovala v Česku,ale rychle jsem si uvědomila,že tohle není ta správná volba a teď již druhým rokem žijí v UK. Samozřejmě mám nějaké povinnosti,ale jsem svým pánem, jsem zodpovědná sama za sebe. Jsem tu spokojená,ale vím,že chci víc a nevím,kde začít.
    Děkuju!!

  • Leave a Reply

    HELLO

    HELLO

    Vítám tě tu ve svém malém světě, kde sdílím svoje příběhy, myšlenky a dobrodružství. Moje bohémská duše a divoký srdce tě zavedou do míst, kde tvořím a podnikám. Snad se ti tu bude líbit a najdeš zde inspiraci naplnit všechny svoje sny. Tak pojď, půjdeme ven a nakreslíme spolu hvězdy…✨

    Christie

    CONNECT

    kniha BEZ FILTRU

    V rámci projektu #ZaNormalniHolky vznikla úspěšná kniha BEZ FILTRU, která už udělala radost více než 9000 z vás. A nejen to, část výdělku je věnována Anabell, neziskové organizaci pomáhájící dívkám s poruchami příjmu potravy.

    Z prodeje knihy bylo Anabell darováno již 150 tisíc Kč!

    MY FAVORITES

    Latest Posts

    ×