KOUPIT KNÍŽKU

Měsíc na odvykaččce, na 3 dny feťákem

2 února, 2019 in BLOG, LIFESTYLE - No Comments

Každý ví, že drogy a návykové látky jsou špatné. Sama jsem lidem v okolí kladla vždy na srdce, že jim to ničí zdraví i život, mění nálady i osobnost… a to jsem si neuvědomovala, že jsem sama těžce závislá. Jsem jednou z miliónů lidí, kteří jsou závislí na té sypké, bílé látce, jenž se stala nejkonzumovanější návykovou látkou na světě… cukru.

Než začnete nesouhlasně kroutit hlavou, dejte mi prosím prostor a přečtěte si následující řádky. Je snadné něco rychle odsoudit a jde to mnohem hůř, když té věci nebo zkušenosti minimálně zkusíme porozumět. Chtěla bych, abyste si tento článek přečetli a vnímali ne proto, abyste mohli argumentovat, ale abyste se pokusili ho i pochopit.

Před měsícem jsem se díky Janče @cukrfree.cz (klikni pro Janči Instagram) odhodlala zkusit svou cukrfree výzvu. Dříve jsem se stravovala následovně:

  • K snídani nic nebo rohlík se šunkou, občas vajíčka s chlebem se zeleninou.
  • K obědu jse, si buď uvařila doma něco zdravého, když jsem ale byla ve stresu, lítala po schlůzkách atd., tak jsem jedla fastfood, bagetu ze samošky nebo oběd za pochodu ve formě pizzy, KFC, občas zdravější verze jako rýže s čínskou směsí nebo salát s rybou. Často na oběd nebyl čas…
  • Kolem večeře mě přepadnul vlčí hlad, takže jsem jedla to samé, co k obědu, ale ještě to završila pytlíkem brambůrek nebo tabulkou čokolády, protože mě chutě na něco nezdravého úplně pohltily. Vůle? Nulová.
  • Během dne návaly hladu a chutí: tady tatranka, tady bonbon, tady džusík, ovoce, musli tyčinka, B-smart…

Pro mnohé z nás naprosto normální, běžná strava. A to nepiju kávu, ke které bych si po obědě potřebovala dát dortík, a nepiju sladké limonády a energy drinky. Ale tohle je i tak hrůza!

A tak jsem se rozhodla to změnit, jíst zdravěji, kvalitněji a vyřadit bílý cukr ve formě sladkostí, alkoholu, bílého pečiva, limonád, džusů a velmi sladkého ovoce (na měsíc, na zkoušku, chápejte). A začala jem okamžitě být označována za blázna, který se vrhá do nezdravého, EXTRÉMNÍHO životního stylu… Skutečně se teď zamyslete… opravdu??

KLIKNI NA FOTKU PRO PŘESMĚROVÁNÍ NA JANINY BLOG 🙂

Nechtěla jsem se k tomu vyjadřovat, dokud si to nezkusím. Rozhodla jsem se tedy měsíc fungovat na nové stravě, zaznamenat si změny jak na těle, tak na psychice, a pak si udělat svůj vlastní, nezaujatý názor. Dřív bych se totiž hádala úplně stejně: Nejíst cukr je magořina, vždyť občas potřebuješ energii a navíc, cukr k životu potřebuješ!

Nejsem nutriční poradce ani expert. Toto je moje osobní, subjektivní měsíční zkušenost, která se může lišit od mnohých dalších zkušeností a názorů. Nehodlám tu nikomu radit, co má nebo nemá dělat nebo jíst, na to jsou tu odborníci. Já jsem se rozhodla podělit jen o své výsledky.

Toto jsou informace z 1.9.2018, které jsem sdílela v prvním článku na téma CUKRFREE:

  • Váha: 65,2 kg (alkohol jsem nepila už od 1. srpna, kdy jsem vážila 66, 3 kg)
  • Míry pas: 72 cm
  • Míry přes břicho: 86 cm
  • Míry boky: 103 cm
  • Pleť: zanícená, citlivá, aknózní
  • Nálady: no mám velké výkyvy, co si budem :D, nervozita
  • Spánek: hluboký, občas noční můry, mohla bych spát celý den
  • Energie: během dne kolísavá, špatné vstávání
  • Chutě: neustálé chutě na sladké a nezdravé jídlo
  • Strava: nepravidelná, ne velmi kvalitní, často nesnídám, první jídlo odpoledne, večer tendence k přejídání

Ke dni 28.9.2018 se můj stav změnil následovně:

  • Váha: 62,3 kg (od 1.8. tedy – 4 kg, během cukrfree výzvy rozdíl 2,9 kg)
  • *** Moc prosím, abyste váhu brali pouze jako orientační, je jasné, že ta se mění ráno i večer, s periodou, že svaly váží více než tuk, že jsem se zbavila vody atd…)
  • Míry pas:  69 cm (minus 3 cm)
  • Míry přes břicho:  82 cm (minus 4 cm)
  • Míry boky:  100 cm (minus 3 cm)
  • Pleť: občasné menší akné hlavně před periodou, ale žádné záněty
  • Nálady: dobrá nálada, menší sklony k úzkostem a smutku
  • Spánek: stále hluboký, dobře se mi spí, noční můry ustaly nebo si je nepamatuji
  • Energie: mnohem víc energie, chuť začít zase sportovat
  • Chutě: minimální, kontrolovatelné, mnohem menší hlad, nulová potřeba jíst svačinky během dne
  • Strava: pravidelnější, pestřejší, rozhodně mnohem kvalitnější. Chuť na snídani okolo 9-10 hodiny, cítím se sytá, nemám chuť se přejídat

Výzvu jsem poctivě držela 28 dní (s dvěma malými úlety, jedna zmrzlina Mrož dřeň a ochutnání dortu z tmavé čokolády). Jak to probíhalo máte v highlightech na Instagramu. Ale ve zkratce:

Na začátku to bylo peklo. Přiznávám, že jsem trpěla. Tady se ukázalo, jak jsem na cukru závislá. Jakmile jsem se dopředu zamyslela, že nemohu sladkosti mít, měla jsem chuť se jimi doslova přecpat. Byla jsem smutná, už jen z té vidiny, že to nebudu moct mít!! To je přece směšné, vždyť je to jen čokoláda.

Byla jsem otrávená, unavená, zhoršila se mi pleť, ale hlavně jsem měla příšerné chutě prvních přibližně pět dní. Přestávala jsem postupně mít hlad, jelikož jsem do sebe dostávala málo sacharidů (nejsem zvyklá uvařit si rýži nebo batáty, takže jsem jich měla opravdu málo), a to byl problém, protože jsem byla unavená a po 10 dnech přišla krize, kdy moje tělo dostalo “chřipku”. Měla jsem velké bolesti hlavy, bolelo mě tělo, neměla jsem sílu, a hlavně mě trápily neskutečně špatné nálady, smutek a černé myšlenky. Konzultovala jsem vše s Janinou, a ta mi poradila přidat do stravy batáty a zdravé sacharidy. Poslechla jsem, a vše se zlepšilo. Hned po dvou dnech mi bylo lépe, a začala jsem fungovat na 100 procent. Už mi to ani nepřišlo divné.

Důležitá změna, kterou jsem na sobě zpozorovala je to, že jsem začala mít žízeň. Dříve jsem vypila strašně málo vody, neměla jsem prostě nikdy žízeň. Teď, abych do sebe dostala více sodíku, začala jsem více solit kvalitní himalájskou solí, a opravdu mnohem víc vypiju, což mi pomohlo odvodnit se.

Co vám ale napíšu teď, o tom neví ani Janča. Já jsem se totiž po 28 dnech rozhodla výzvu ukončit, a vrátit se ke své „normální“ stravě. Poslední tři dny v měsíci jsem tedy jedla zase bílé pečivo, koupila si pomerančový džus, dala si k obědu u babičky knedlíky s masem, na cestu do Prahy bagetu, snědla Toffiffee a zmrzlinu, na akci si dala gin s tonicem a několik skleniček polosladkého vína… a jestli je něco opravdu šokujícího, pak je to toto:

Je mi strašně. Jsem unavená. Mám zase chutě na sladké, okamžitě se vrátily. Natékají mi nohy, mám pocit, že jsou kila šmahem zpátky. Naskákalo mi akné. Mám divný pocit v puse, na zubech, jako by všechno lepilo. A začala mě zase bolet hlava, cítím se naštvaná, bez důvodu a nejradši bych to zaplácla čím jiným, než čokoládou… 

Není nikde vědecky dokázáno, že cukr by byl droga. Je ovšem dokázáno, že stejně jako třeba při hraní automatů, cukr v nás vzbuzuje pocit uspokojení a tělo si na něm velmi snadno vytvoří závislost. Jíme sladké, když nám je smutno, máme náročný den, jsme unavení nebo ve stresu… prostě nás to uvolní. Jenomže za chvíli to nestačí a chceme ještě. A ještě. A víc.

Ve své knize BEZ FILTRU jsem psala, že je dobré jíst intuitivně a poslouchat tělo. Tělo ví nejlépe, co potřebuje a řekne si o to. Dnes je mi ale líto, že to není doplněno o informaci: Pokud konzumujete velké množství cukru, Vaše chutě jsou zmatené a Vaše tělo vysílá signály hodné závisláka. Pravdou totiž je, že tělo skutečně nepotřebuje dort nebo Snickersku. Tělo potřebuje ŽIVINY. Proto poslouchat tělo, které je zvyklé na častý příjem fastfoodů a nadměrného množství cukru je minimálně matoucí. Takové tělo vám lže… 

Citace z článku na FLOWEE: (klikni pro celý článek)

Vliv rafinovaného cukru na tělo má také neblahé následky. Otupuje chuť přirozeně sladkých potravin, demineralizuje a překyseluje organismus, podporuje výskyt plísní v těle (únava, bolest hlavy, deprese, astma, alergie, otoky, záněty apod.).  Je jedním z hlavních fyzických komponentů při vzniku cukrovky, vede k obezitě i podvýživě a přispívá k hyperaktivitě u dětí. Cukr je antipotravina zbavená jakékoliv výživové hodnoty.

Jsem pevně rozhodnutá se k cukrfree vrátit. Ihned. Jsem totiž člověk, který vždy držel diety a trápil se, pocity hladu ho ale doháněly, kila lítala nahoru a dolů a nikdy jsem to nevydržela déle než pár dní. Tady jsem se opravdu hecla a chtěla vidět změnu, chtěla jsem se na vlastní tělo přesvědčit, co to udělá! Lidi, víte o tom, že jablíčka jsou sladký jako med samy o sobě? Že mrkev je sladká a že i rajčata mají sladkou chuť? Já to doteď netušila… protože jsem škrabala dno Nutelly lžící.

Víte, v jednu chvíli jsem měla pocit, že jsem ztratila chuť k životu. Říkala jsem si: „Ty vole, cukr nejíš, alkohol nepiješ…co z toho života máš?“ A nejenže tahle fáze je pryč, ale přišla jsem na to, že jsem a vždy budu člověk, který miluje jídlo. Neumím si představit, že se navždy vzdám svých oblíbených jídel… že pojedu do Itálie, a nedám si jejich skvělou pizzu nebo italskou zmrzlinu. A moc se těším, až v zimě půjdu na trhy na svařák a dám si na Vánoce řízek se salátem. Ale o tom to je. S mírou a s rozmyslem. Aspoň pro mě…

Dosáhla jsem toho, čeho jsem chtěla. Vím, že bych si tento životní styl chtěla udržet 80/20 a taky vím, že člověku občas nějaké to zakázané ovoce nic neudělá. Včera jsem šla s kamarádkou do cukrárny, a dala jsem si jenom čaj. A to jenom proto, že jsem na ten můj oblíbenej indiánek neměla ani chuť! A to je pro mě výhra!

Ještě bych chtěla dodat jednu důležitou věc. Často se setkávám s názorem, že Janina a další lidé, kteří se rozhodli pro cukrfree žijí jen v dalším extrému. Není to pravda. Extrém je to, jak se běžně stravujeme. Nevidím důvod, aby člověk nejedl rýži, brambory nebo mouku, když mu to nic nedělá, to jistě. Ale uvědomme si, že jsme každý jiný a jsou lidé, v nichž velké množství sacharidů skutečně vzbuzuje extrémní chutě a neovladatelně se přejídají, což vede až ke zvracení jídla. Lidé s poruchami příjmu potravy o tom vědí své, a Janině tento životní styl možná zachránil život. Ať si každý najde to, co mu vyhovuje a v čem se cítí nejlépe, není důvod se za naši volbu vzájemně urážet.

Děkuju všem, že jste mě povzbuzovali, drželi mi pěsti a diskutovali se mnou na toto téma. A pokud se rozhodnete jít na cukrfree, mám pro vás jednu radu, tu samou, kterou mi dala tenkrát Janina.

 

Nikomu o tom neříkejte :))

No Comments

Leave a Reply

HELLO

HELLO

Vítám tě tu ve svém malém světě, kde sdílím svoje příběhy, myšlenky a dobrodružství. Moje bohémská duše a divoký srdce tě zavedou do míst, kde jsem skutečně sama sebou. Snad se ti tu bude líbit a najdeš zde inspiraci naplnit všechny svoje sny. Tak pojď, půjdeme ven a nakreslíme spolu hvězdy… Read More

Christie

CONNECT

kniha BEZ FILTRU

V rámci projektu #ZaNormalniHolky vznikla úspěšná kniha BEZ FILTRU, která už udělala radost více než 8500 z vás. A nejen to, část výdělku je věnována Anabell, neziskové organizaci pomáhájící dívkám s poruchami příjmu potravy. Z prodeje knihy bylo Anabell darováno již 150 tisíc Kč!

MY FAVORITES

Latest Posts

×