KOUPIT KNÍŽKU

Jan Solfronk: „Nehledejme dokonalost, ale rovnováhu.“

30 ledna, 2018 in AMBASADOŘI - 10 komentářů

Wohoooo! Holkyyy! Jak víte, rok 2018 s sebou v rámci projektu přinesl i změny, a to hlavně muže. 😀 Je to tak, rozhodla jsem se zapojit i kluky, protože je mi jasný, že to je to, co většinu z vás zajímá stejně nejvíc. Názor chlapa. Jenže já nechtěla názor jen tak kdejakého chlapa. 🙂

Mnozí z vás si teď řeknou, že kluk jako Honza, to přece není normální kluk. Ale on je! Nepozvala jsem ho do projektu proto, jak vypadá, ale kvůli tomu, že to má v hlavě srovnaný. Nechci ho tu prezentovat jako kluka, který vám řekne jenom: Holky, buďte v pohodě a samy sebou, ale jako normálního kluka, kterej vám narovinu řekne, jak se věci mají.

Víte, budeme k vám upřímní. Oba dobře víme, že tento článek nemá žádné velké poselství, takové, na jaké jste v příbězích zvyklí. Rozhodně to ale není tím, že by Honzík neměl co předat, naopak! On sám si prošel spoustou těžkých životních zkušeností, ale nakonec jsme se shodli na tom, že bude lepší tento článek jaksi odlehčit. Že na to, aby se někdo stal ambasadorem nebo chtěl projekt podpořit, na to někdy stačí se za něj jednoduše, ale pevně postavit. Ne všechny články musí mít velké ponaučení. Někdy je fajn v životě prostě jen tak být, hezky si ho žít, a o tomhle je přesně tento článek.

Rozhovor je o tom, že zdravej životní styl je důležitej, o tom, jak se na holky kouká Honza, a že ne každej kluk musí být kretén. Honzík je kluk, kterej nám jasně ukazuje, že prímoví kluci ještě nevymřeli a každá může najít toho správnýho. 🙂 A o to nám přece jde, no ne?

Na Honzíka jsem přišla náhodou. Když mě napadlo, že do projektu zapojíme i chlapy, a řekla to naší dvorní fotografce Michale Rusaňukové, ta mi řekla: „Hele, zkus oslovit Honzíka. Je to super kluk!“

Sešli jsme se v Praze na Hlavním nádraží. Z fotek, které jsem předtím viděla, jsem byla trochu skeptická. Budu upřímná. Čekala jsem trochu machírka, se kterým nebude moc řeč. Místo toho ale přišel normální, milej kluk, kterej mě zatáhnul do príma útulný kavárny, kde jsme si přes dvě hodiny povídali jako staří známí. Honzík byl chytrej, laskavej, galantní a zábavnej. A co si budem holky, taky moc hezkej. Netrvalo dlouho a už jsme si plácli. Díky Míše vám dnes můžu představit prvního ambasadora pro rok 2018, Honzu Solfronka.

Užijte si ho. 🙂

„Je mi je 27 let. Narodil jsem se v Jablonci nad Nisou, kde jsem vystudoval osmileté gymnázium. Po maturitě jsem odešel do Prahy na vysokou a za atletikou. Byl jsem v úzké atletické reprezentaci, soustředil jsem se hlavně na desetiboj a překážkové běhy. Tady jsem začal trénovat u Tomáše Dvořáka. Abych se při vysoké mohl věnovat atletice, potřeboval jsem školu, která nemá tak striktní denní program, takže jsem studoval Fakultu humanitních studií na Univerzitě Karlově.

Pak jsem si ale ve dvaadvaceti letech zranil patu z dlouhodobého přetěžování. Udělal se mi tam zánět, který se pořád vracel. Ve finále to vypadalo tak, že jsem vždy absolvoval celou přípravnou část tréninku, ale jakmile se přešlo do treter (speciální atletická obuv s hřebíky) a tréninky byly kratší, ale intenzivní, zánět na patě se zhoršil a rozšířil. Takže většinou, když přišly závody, nemohl jsem ani pořádně vstát z postele. Z poměrně banální záležitosti se stal chronický zánět. Operaci jsem odmítnul, protože z osmi předních českých chirurgů mi čtyři řekli, že by to neoperovali, a ze zbylých čtyř by každý operoval něco jiného (jeden chtěl pouze vyčistit zánět, druhý odstranit „bursu“, kde se zánět nacházel, třetí seříznout patní kost a doktor Kolář viděl problém ještě někde úplně jinde).

Společně se sportem jsem se ještě snažil studovat. Ovšem v roce 2011 mě vyhodili ze školy. Ne proto, že bych to neuměl, ale protože je tam nepsané pravidlo, že mohou dál poslat jen určitý počet studentů. Já jsem udělal tu hloupost, že jsem si to „síto“ odložil o semestr, ale v následujícím semestru už na mě nezbylo místo, aniž by zásadně záleželo na výsledcích testu.

Tak jsem se tam přihlásil znovu, na stejnou fakultu i obor. A zkoušku jsem udělal v předtermínu za dva. Další studia byla magisterská, konkrétně obor Orální historie a soudobé dějiny. (Orální historie je mimochodem výzkumná metoda, při které se ústní rozhovory porovnávají nejen s oficiálními písemnými prameny. To jenom abyste si nemyslely, holky bláznivý. 🙂

Abych si spravil reputaci ohledně vyloučení ze školy, musím podotknout, že magisterská studia jsem dostudoval s prospěchem 1,1 a jen kvůli pokaženým státnicím mi utekl červený diplom. Nyní se věnuji své únikové hře v Jablonci nad Nisou, kterou jsem navrhnul a postavil roku 2015. Šlo o první escape game v Libereckém kraji (ODKAZ ZDE), kterou jsem si vybudoval od „miminka“. Také se svým trenérem rozjíždíme projekt REKRUT.ME,(do budoucna najdeš odkaz na web ZDE, ale plně funkční bude až za cca dva měsíce), díky kterému budeme zprostředkovávat talentovaným sportovcům stipendia na amerických univerzitách.

Zároveň mám vlastní dětský kroužek (holky, chápete to???:D), kde učím děti díky karetním hrám angličtinu, matematiku a logické uvažovní. Musím také zmínit nedávný projekt, který jsem organizoval se svým atletickým kamarádem Tomášem. Šlo o mezinárodní atletický meeting Hvězdy v Nehvizdech, který měl přiblížit dětem a mladistvým světovou atletiku a podnítit v nich tak dlouhodobý zájem o sport. Meeting byl spojen s dětskými závody, charitativním závodem vozíčkářů pod záštitou Martina Zacha a pak samotný mezinárodní meeting, na který jsme sehnali sportovce 17 národností ze 3 kontinentů (Facebook: Hvězdy v Nehvizdech, Instagram: @hvezdyvnehvizdech). Občas se také objevím na nějakém castingu, v reklamních projektech a minoritně se věnuji moderování akcí, přehlídkám nebo fotomodelingu.“

Tak to by bylo k představení Honzíka. Teď už jsou ale na čase moje zvědavé otázky. 🙂

Honzíku, kdy ses o projektu doslechnul poprvé a co sis o tom myslel?

O projektu jsem se dozvěděl od kamarádky Míši (fotografka:)). Přes její stories jsem si všimnul, že fotí něco zajímavého, tak jsem začal projekt sledovat. Začal jsem sledovat také některé ambasadorky a čím víc jsem se zajímal o tvůj Instagram, tím víc jsem pro to byl nadchnutej, že je to super věc. Že to není jen o holkách, ale o důležitých tématech a silných lidech.

 

Proč ses do projektu zapojil a kývnul na nabídku být ambasadorem?

Za #ZaNormalniHolky se rád postavím, protože je to projekt, kterej bojuje za dobrou věc. Každej člověk může být krásnej, protože co se povrchní krásy týče, záleží na úhlu pohledu. Souzním s myšlenkou, že spousta lidí je krásných jinak než mainstreamovou formou a že důležité je ZDRAVÉ!!! (napiš tam tři vykřičníky Kristý…) sebevědomí, který je na holkách vlastně neuvěřitelně sexy. Na nabídku jsem kývnul, protože je to věc, pod kterou bych se podepsal, hlavně pokud jde o prevenci poruch příjmu potravy a aby mladé holky nebyly poblázněné tím, co se ukazuje v médiích a na sociálních sítích. Co se týče boomu plastických operací, tak je to vždycky dvousečné. Jsou lidé, kterým to změní život, ať zdravotně nebo psychicky, ale jsou i lidé, kteří to opravdu nepotřebují a nechají se akorát zmasírovat okolím. Já to nikomu neberu a ať si každý dělá, co chce, ale třeba za mě osobně, výplně do rtů? To prosím opravdu není nutný.

 

Jsi atraktivní chlap. Jak to ovlivňuje Tvůj život? S jakými se setkáváš reakcemi na svůj vzhled?

No, to je právě to! Nikdy jsem neměl pocit, že bych byl atraktivnější než jiní chlapi, jsem prostě normální kluk z Jablonce. Proto jsem pak nechápal, když jsem se setkával s reakcemi, že jsem namyšlenej a mám přehnaný ego, a přitom to není pravda. Lidé mají předsudky a na to bacha. Ačkoliv nejsem přesvědčený o tom, že bych byl nějak krásný, třeba v modelingu ty proporce musíš nějaké mít (např. symetrický obličej atp., pozn. Kristý), a je pravda, že lidé v našich očích atraktivnější to mají v hodně věcech jednodušší. To není jen můj názor, shodli jsme se na tom s více lidmi. Ale není to jen o vzhledu, ale o celkové prezentaci. Já jsem dřív třeba chodil jenom v šusťácích a neřešil jsem to. Po tréninku jsem občas tak smrděl, že si lidé odsedávali v MHD, hahaha, ale nějak mi to bylo jedno. To asi až nedávno jsem dospěl k tomu, že se o sebe víc starám a snažím se lépe oblékat. To podle mě dělá taky hodně.

 

Holky se často bojí atraktivních kluků, protože jsou uvězněny v domněnkách, že na takového kluka nemají, nebo že by je podváděl. Co si o tom myslíš? 

Já tohle nemůžu moc soudit, sám jsem třeba míval velký problémy oslovit jakoukoli holku. Prostě jsem se styděl. Určitě jsou ale kluci, kteří svého vzhledu a ega budou zneužívat, ale to je hrozně individuální. Když to holka nezkusí, tak to nikdy nezjistí. Bát se oslovit kluka je úplně mimo a obrovská škoda. Kluci se nezdají, ale většinou mají mnohem menší sebevědomí, než jak se prezentují. Takže buď zjistíš, že je v pohodě, nebo zjistíš, že tenhle kluk fakt není to pravý ořechový a život jde dál. Ale když budeš mít před očima nálepku, že je takovej a makovej, a zabalíš to už na startu, třeba přijdeš o životní vztah.

 

Máš nějaké komplexy?

Komplexy ze vzhledu jsem asi nikdy moc neřešil. Ale cítím jistou křivdu, co se sportu týče. Dal jsem tomu všechno a ve finále z toho nic není. Vím, že jsem na to měl. Občas ostatním závidím a přeju zároveň, že vydrželi zdraví a nic se jim nestalo, takže to dotáhli tam, kam to dotáhli. Viz třeba olympiáda. To je mi tak trochu líto, je to můj velký, nesplněný sen. Ale myslím, že každý má své problémy, obavy nebo komplexy. Dokonce i ty slavné, známé a v našich očích krásné celebrity, všichni jsou pořád jenom lidé. Ať jsi Verešová nebo Dolejšová. 😀 (díky moc, Honzo :D)

 

Jak moc je pro Tebe dnes důležitý sport? Přál by sis, aby Tvá přítelkyně sportovala stejně intenzivně?

Lenost je metla lidstva. Já mám sport moc rád, dělám ho celý život. Ale upřímně, vstávat každej den v 7 ráno a jít běhat? Nemysli si, mě to taky bolí a musím se hádat s postelí. 🙂 To není tak, že bych vstal denně ráno s nadšením, kdepak. Taky se mi nechce. Ale vím, že je to pro mě dobrý, že si nastartuju den před snídaní a že je to skvělý i pro psychiku. Hodně si u toho paradoxně odpočinu, vyčistím hlavu, cítím se pak veselejší a proto je pro mě sport neoddělitelnou součástí života. Koneckonců se říká, ve zdravém těle zdravý duch, no ne? Co se přítelkyně týče, byl bych rád, kdyby mé nadšení sdílela, ale určitě to není podmínkou. Rozhodně to není o tom, že bych nechodil s holkou, která nikdy nebyla ve fitku… 🙂

 

Co je pro Tebe u holky nejdůležitější? Ale upřímně… nehrajeme divadlo 🙂 

Musí mě něčím zaujmout. To se ale nedá specifikovat. Samozřejmě, že na první pohled mi musí být sympatická a musí se mi líbit, ale taky se mi stalo, že jsem byl na rande s moc krásnou holkou, se skvělou figurou, co byla každej den ve fitku, ale domů jsem odcházel s pocitem: Ne, tady si to prostě nesedlo. Takže vzhled není všechno. Baví mě holky, které ví, kým jsou, a nebojí se to o sobě říct. To znamená zdravé sebevědomí. To je podle mě víc sexy než třeba dokonalá postava. A pak něco, co se strašně těžko popisuje, ale zaujme mě jakýsi faktor ženskosti a smyslnosti. To je spojené asi s tím sebevědomím a nevím, jestli se to dá naučit. Je to o tom, že holka nebo žena ví, jaké má přednosti a umí to (nelacině!) prodat. Ale abych odpověděl, já myslím, že skoro každej má svůj typ. Mně osobně se víc líbí brunetky a jižanské typy. Ale není to vůbec podmínka, a když potkám holku úplně mimo můj typ, ale bude naprosto skvělá, tak to přece nebudu řešit.

Takže to máš s holkami jednoduchý?

Nechci, aby si lidé mysleli, že mi snad každá padá k nohám. To je totiž největší nesmysl. Já mám rozhodně víc neúspěchů než úspěchů. Často se mi stalo, že jsem dostal přes čumák od holky, která mě zaujala a líbila se mi, ale ona to neopětovala. Vím, že jsou také holky, kterým jsem bohužel zlomil srdce já, ale snažím se jednat vždy upřímně a pokud možno, udržuji přátelské vztahy, i když to nevyšlo.

 

Ty máš 14letou ségru. Co bys dělal, kdyby přišla s tím, že jí nějaký kluk urazil, řekl jí, že je ošklivá a tlustá, a ona třeba přestala jíst?

Řekl bych jí, že je to jenom názor nějakýho kluka, kterej to ještě nemá v hlavě srovnaný. A že názorů je hodně, a ten jeho rozhodně nemusí znamenat konec světa. Takže ať si z toho nic nedělá. A pak bych si ho našel a vyřídil bych si to s ním. (Legrace, samozřejmě… nebo ne?:D )

 

Je něco, co bys chtěl holkám v rámci projektu předat?

Rozhodně. Chtěl bych jim předat myšlenku rovnováhy, vyváženosti. Tedy JÍST, SPORTOVAT, RADOVAT SE ZE ŽIVOTA.  U toho jídla se to nedá zobecňovat, každému vyhovuje jiná strava. Někdo je vegan, někdo bez masa nemůže žít… ale já jsem zastáncem vyvážené stravy. Všeho s mírou. Když budeš jíst jenom cukry, budeš samozřejmě nemocná a mít nadváhu, ale když budeš jíst jenom salátovou okurku, zdravá taky nebudeš. Žádná nejhubenější postava na světě nestojí za čas strávený nad trápením se, jak vypadáme. Navíc pohyb je extrémně důležitý, ale k tomu musíme mít energii. Pokud chceš mít hezkou postavu, tak se zaměř na dostatek kvalitní stravy, pravidelný pohyb a spánek. Je to takhle jednoduchý. Nemusíme se trápit hlady. Člověk je stvořený k pohybu, nejsme stromy, a já chci apelovat na to, že pohyb je důležitý také proto, aby tělo, klouby a svalstvo nestárlo tak rychle. Nicméně sport musí být radost a zábava. Jakýkoliv sport, ať už běháme, procházíme se, plaveme, zvedáme činky, chodíme na cross fit nebo běháme Spartana. Jde o to, abychom se hýbali s radostí, a ne, abychom se sportem nesmyslně trestali, protože nevypadáme jako lidé v časopisech.

 

Máš pocit, že na Tebe jako na muže vyvíjejí sociální sítě také tlak ohledně toho, jak máš vypadat?

Já myslím, že jsem asi dost starý na to, abych to dokázal rozlišit. Sám se v tom pohybuju a uznám, když chlap vypadá dobře na fotkách, ale že bych cítil tlak, to ne. Já vím, kdo jsem, co je v mých silách, ale taky jde o to, co člověk chce, a já jsem takto spokojený. Někdo chce jít mediálním směrem, někdo se zavře do posilovny a za pár měsíců je z něj kulturista. Nic proti, ale uvědomme si, že média tlačí na to, že žijeme v ideálním světě plném krásných, šťastných, usměvavých lidí, ale to není samozřejmě pravda. Život je boj, je často nefér a je na nás, jestli se tím necháme sešrotovat a zmuchlat, nebo jestli se nad to povzneseme a budeme používat zdravej rozum.

 

Holky se mě často ptají na následující otázku: Jakto, že jsou chlapi takoví kreténi? Co bys jim odpověděl? 🙂

(Smích. Hodně smíchu :D) No, zkuste k tomu holky přistupovat víc pozitivně. Pokud si budete myslet, že je každej chlap kretén, tak jím nakonec fakt bude. Zklamání asi patří k životu, ale vždycky to může být odrazový můstek. Zjistily jste, co nechcete a koho tedy máte hledat. Často jsou skvělí chlapi blíž, než si třeba myslíte. 🙂

 

Myslím, že jsem Honzíkovi nepoložila ani z poloviny tolik otázek, na které byste rády znaly odpověď. Ale chtěla jsem to taky trochu nechat na vás, takže vás prosím, nebojte se zeptat dole v komentářích. Pokud by také někdo měl zájem Honzu oslovit ohledně spolupráce, jeho projektů nebo se jen na něco zeptat, najdete ho na Instagramu jako @honzik_solfa (nebo klikni SEM). 

Moc děkuji Honzovi, že se jako správnej chlap postavil za poselství projektu a spolu s námi bude předávat message, jak moc je důležité se o sebe starat s láskou, a že ne každej chlap je vůl. My vás beztak máme rádi, i když na vás pořád nadáváme. 😀 Díky za rozhovor a podporu Honzíku, uvidíme se na Tvé escape game. 🙂

 

Za spolupráci děkuji:

Make-up: Lucie Urbanová (proklikem na obrázky můžete Lucii kontaktovat na FB nebo jejím Instagramu)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Partner projektu: přírodní česká kosmetika s tradiční recepturou Havlíkova přírodní Apotéka

Studio R.V.V v Praze, s perfektním zázemím a spolehlivým majitelem

10 komentářů

  • Sára 31 ledna, 2018 at 7:29 pm

    Ahoj Honzo, položím jednoduchou otázku, ale často o ní přemýšlím. Jak vnímáš ty, když holka, se kterou jsi např. na večeři fotí napřed kytiti mititi, pak dezert, točí bumerang vína, pak selfie a pak tě poprosí o fotku outfitu, kterou musíš vyfotit desetkrát, protože to bylo pokaždý ze špatnýho úhlu ?
    Díky za odpověď a #normalni odpovědi 🙂 přeji hezkej večer, Sára.

    • Jan Solfronk 5 února, 2018 at 11:40 am

      Ahoj Sáro, dobrá otázka… 😀 N…o jak říkám, má-li to být vše o nějaké rovnováze tak fotit selfíčko s jídlem, boomerang atd. klidně, ale v přiměřeném množství. S holkou jdu na večeři kvůli večeři, ne kvůli focení večeře žejo. 🙂

  • Štěpánka 1 února, 2018 at 5:58 am

    Ahoj Honzo (a samozřejmě Kristýnko). Mám také jednu otázku… Co by jsi si myslel, kdyby tě oslovila holka, která se ti tak úplně nelíbí? Berete to tak jakože „co si o sobě vůbec myslí? Je pod mou úroveň…“ Měla by se pak holka před tím klukem/chlapem stydět když ji odmítne?
    Děkuju za odpověď 🙂

    • Jan Solfronk 5 února, 2018 at 11:47 am

      Ahoj Štěpánko,
      já osobně to rozhodně neberu jak píšeš „co si o sobě vůbec myslí“. Takže pokud by takováto situace nastala, tak bych s tou dámou, slečnou v pohodě pokecal a tak. Ale pokud by naznačila, že by stála o něco víc, tak bych jí dal najevo, že tady to asi nepůjde. Rozhodně se ale není za co stydět! 🙂

  • Tereza 15 března, 2018 at 9:52 pm

    Ahoj Honzo, je mi 17 nejsem moc vysoká trochu přitěl a ani ne moc hezká. Ještě jsem neměla kluka. Ani se na mě žádnej nepodívá. Nevím jestli dělám něco špatně, ale bojím se, že si nikoho nenajdu. Doma se mě pořád ptají jestli už nekoho mám atd. už mě to docela štve. A hlavně ani nevím kde bych někoho měla potkat. Ve škole asi těžko. Když neodpovíš zlobit se nebudu, sama nevím jak bych na to odpověděla.😕

    • Kristyna Dolejsova 22 března, 2018 at 10:57 am

      Terezko, vždzť je Ti terpve 17! Ještě potkáš tolik kluků, že nebudeš chápat :)))

    • Jan Solfronk 27 března, 2018 at 9:46 am

      Ahoj Terko, myslím, že starosti jsou tady fakt zbytečný. Ale chápu tvou situaci. Když mi bylo kolem šestnácti let, taky jsem cítil silnou potřebu někoho mít, koho bych měl rád a kdo by měl rád mě. V noci jsem objímal polštář a představoval si jak je to ta vysněná přítelkyně (to mi zůstalo dodnes 😀 ). Každopádně rozhodně nemusíš mít strach, že by si žádnýho kluka, se kterým by ti to sedlo, nepotkala. Můžu ti garantovat, že ještě potkáš tolik úžasných lidí, že se ti z toho zamotá hlava.. 🙂

    • Z. 8 listopadu, 2018 at 12:40 pm

      Dovolím si taky přispět svým postřehem ke tvému příspěvku, Terezko, ačkoli je to dávno, co jsi zde psala.

      Chápu, že tě může trápit, že jsi sama a ještě když i doma se tě pořád ptají, jestli už někoho nemáš. Z toho co jsi napsala mi připadá, že se strašně podceňuješ, že nevidíš svou hodnotu, že si připadáš možná pro kluky až neviditelná… a ono tohle podceňování, nulové sebevědomí jde z člověka cítit. Zkus na tom zapracovat, zkus zjistit, v čem jsi dobrá, jaké máš kvality, pochval se, když se ti něco povede… až se tvé sebevědomí zlepší, dost možná si začneš všímat, že po tobě někdo pokukuje, nebo třeba i sama sebereš odvahu někoho oslovit 🙂

  • Eva K. 29 října, 2018 at 11:36 am

    Tento komentář bude asi delší, ale zeptám se rovnou na více věcí 🙂 . Ze začátku bych chtěla poděkovat Kristýně a všem ambasadorům, za to, co děláte. Věřím a vidím, že to není lehké. Děkuji za nás za všechny, kteří zůstáváme většinou „ve stínu“ a nekomentujeme, přesto si velice vážíme takového projektu a energie, co do toho vkládáte.

    Teď k otázkám na Honzu:
    > Myslíte si, že by mezi muži měl podobný projekt, tj. Za normální kluky :-), úspěch?
    Domnívám se, že ženy jsou přeci jen mezi sebou sdílnější a víc vedou různé diskuse, ale věřím, že i muži si chtějí povídat, posdílet své myšlenky, názory, podpořit se…
    (Doplň. Našla jsem @zanormalnikulky :D, takový projekt je trochu v jiném duchu, ale musím říci, že pobavil )
    >Myslíte si, že je v dnešní době těžší pro kluky dospět v muže? Každý potřebuje svůj čas, ale narážím třeba na to, že často slýchám že „chlapi jsou takoví střeva a nevyzrálí „.
    > Zaznamenal jste, nebo naopak jste si toho nevšiml, že by dívky ztrácely svoji originalitu pod tlakem sociálních sítí?
    Například tím, jak máme nastavené trendy a vzory „dokonalosti“ čím dál tím blíže, že bychom pak ve finále vypadaly všechny podobně, měly rády stejné věcí (a ano, je to také tím, co se nabízí v obchodech, samozřejmě 🙂 ), ale mám na mysli teď hlavně osobnost, charakter – jako bychom ze strachu se lišit trochu „vybledávaly“? (viz názory některých kluků: „všechny holky jsou stejný“ apod.)
    > Dilema zvaní mužů :D: Jsem v tomhle možná staromódní, ale nechávám dvoření se a nabídky na schůzku na mužích. Přijde mi to hezké,romantické a asi i osudové. Také mám nějakou vžitou představu, že kdybych někdy muže pozvala já první, tak by si myslel, že to takhle zkouším na každého a klesla bych v jeho očích. To, že se stydím je jiná věc 😀 . Jak to vnímáte vy kluci? Baví vás, když si pak ženu sami vyberete a „naháníte“ a cítíte se jako takoví rytíři, nebo naopak si vzdychnete, že se zase čeká, až vy napíšete jako první apod.?

    Děkuji za odpovědi.

  • Jan Solfronk 1 listopadu, 2018 at 4:34 pm

    Dobrý den Evo,

    teda nelehký úkol a otázky jste si připravila. 🙂 Zkusím odpovědět na základě svých zkušeností a názorů, které se samozřejmě nemusí slučovat s názorem jiných. Tak to prosím tak berte. 🙂
    1) Myslím si, že podobný projekt u mužů příliš neuspěl. Asi si dovedu představit, že by podobný projekt kluci třeba sledovali, ale aby vznikaly sáhodlouhé diskuze na určité téma mi ke klukům příliš nesedí. Navíc si myslím, že je v chlapech stále zabudovaná určitá ješitnost, která by v podobném projektu též nedělala dobrotu. 🙂
    2) Sdílím názor, že se kluci mění v muže později. Opět se to nejspíš nedá generalizovat, faktem ale jsou například demografické statistiky, kde se jasně ukazuje pozdější zakládání rodin atd. Nicméně je to podle mě dáno dnešní dobou. Ta skýtá obrovské množství možností a tradiční role muže se této nové době ještě nestačila přizpůsobit. Pokud bych to měl uvést na příkladu, tak mezi přáteli mých rodičů jsou mnozí, kteří měli první dítě v rozmezí 20-24 let. Ovšem možnosti tenkrát se nedaly srovnávat s těmi dnešními. Kluci se vázat nechtějí, chtějí cestovat, poznávat svět, zažívat dobrodružství, což bohužel právě nekoliduje s tradiční rolí muže, který by měl především být schopný zajistit materiálně a finančně rodinu. Proto si myslím, že v dnešní době to mají holky o chlup jednodušší právě kvůli tomuto aspektu. Holky můžou dělat co je baví, cestovat a na zabezpečení do budoucna tolik hledět nemusí, protože se v tomto ohledu stále z velké části spoléhá na muže. Ti ale nikam spěchat nechtějí a přijmout zodpovědnost nejen za sebe, ale i za rodinu se prostě oddaluje. Cítím to i na sobě. Rodinu určitě chci mít (a pokud by se nějak stalo teď, zvládl bych to), ale zatím nechci. Nemám pocit, že bych prožil sám to co bych chtěl, takže i to své „dospívání“ odkládám na později. Snad je odpověď pochopitelná. 🙂
    3) V tomto případě opět musím souhlasit. Myslím si, že je to dáno především technologiemi. Člověk nemusí vlastně nic moc vymýšlet, vytvářet, protože všechno si vygooglí, najde na youtubu… Takovou absurdní třešničkou na dortu, která tohle vlastně odráží mi přijde trend „gamerů“ tedy lidí, kteří kteří umísťují na youtube video o tom, jak hrají počítačovou hru… 😀 😀 Vidím to u svých sester (9 let). Holky jsou neuvěřitelně šikovné a učenlivé, ale pokud je stádem volů nedovlečete k nějaké činnosti (malovat, stavět, modelovat, cokoliv) strávily by celý den na telefonu a koukali na videa, nebo hrály hry. Což samozřejmě dobře není. Pak ta originalita, ať už v čemkoli, se stírá do zorného pole se dostávají vzory ála Kardashian… A za mě fakt nechci aby se všechny snažily vypadat jak „vzor“.
    4) Zde úplně nedokážu odpovědět. Můj názor je takový, že by se měl člověk řídit pocitem a nekomplikovat to předsudky, kdo má psát první a kdo se komu má dvořit. Pokud cítím náklonnost k člověku, asi by bylo dobré mu to říct. Pokud se ho chci na něco zeptat, prostě se zeptám. Pokud mi chybí, napíšu jako první. Myslím si, že si člověk takhle ušetří spoustu času, trápení a „komunikačních šumů“, které z nevykomunikovaných domněnek vyplývají. 🙂

    Tak snad to všechno bude dávat smysl. 🙂 Je pravda, že na některé Vaše otázky by se dala sepsat esej :D.

  • Leave a Reply

    HELLO

    HELLO

    Vítám tě tu ve svém malém světě, kde sdílím svoje příběhy, myšlenky a dobrodružství. Moje bohémská duše a divoký srdce tě zavedou do míst, kde tvořím a podnikám. Snad se ti tu bude líbit a najdeš zde inspiraci naplnit všechny svoje sny. Tak pojď, půjdeme ven a nakreslíme spolu hvězdy…✨

    Christie

    CONNECT

    kniha BEZ FILTRU

    V rámci projektu #ZaNormalniHolky vznikla úspěšná kniha BEZ FILTRU, která už udělala radost více než 9000 z vás. A nejen to, část výdělku je věnována Anabell, neziskové organizaci pomáhájící dívkám s poruchami příjmu potravy.

    Z prodeje knihy bylo Anabell darováno již 150 tisíc Kč!

    MY FAVORITES

    Latest Posts

    ×