KOUPIT KNÍŽKU

Epidemie zvaná „reklama na štěstí“

22 července, 2018 in BLOG, BUSINESS - 15 komentářů

Tenhle post bude upřímnost level nejvyšší. Mlýn mě naučil mluvit narovinu a ačkoliv je to třeba jen můj názor a můžu si ho strčit do (_._), stejně ho řeknu. 😀 Víte, co je jedna z NEJVĚTŠÍCH NEMOCÍ dnešní doby? Že neustále porovnáváme nás a naše životy s cizími lidmi na internetu. Říkejme tomu „reklama na štěstí“. Jsme jako houby, které nasávají skrz displeje telefonů obrázky o tom, jak má vypadat život a aniž bychom chtěli, ovlivňuje to, jak se ten den třeba budeme cítit. A to, jak se cítíme den za dnem se stává definicí toho, jak se cítíme v našem životě.

Tady na #ZaNormalniHolky mluvíme i o smutných věcech, o realitě. Otevíráme témata jako poruchy příjmu potravy, psychická onemocnění, bodypositivity… ale pravdou je, že největší nemocí jsou ty malý, placatý krabičky, na kterých máme přilepený rypáky od rána do večera. Už dlouho mi hlavou hlodá téma, který jsem se konečně odhodlala říct do světa. A to je, že tenhle social svět je často (ne vždy, ale často!) MEGA FAKE. A my nemáme šanci zjistit, komu věřit, kdo je etickej influencer a kdo se tu natřásá sebevědomím a pak zakládá tajný rasistický skupiny nebo bere drogy. Za rok a půl projekt získal víc než 100 tisíc příznivců, byla jsem zvaná na mnoho akcí a poznala velkou spoustu lidí. A už se nedivím třeba mojí malý Anie Songe, že ačkoliv v tomhle světě chce být a tvořit si dál to svoje, utíká z toho, seč jí její malé nožičky stačí (miluju Tě Anie, to víš :D).

Funguje to asi tak, že zapneme telefon (jestli ho vůbec někdy vypínáme že), otevřeme aplikace a sociální sítě, a už to frčí. Uteče pár hodin, náš produktivní čas využijeme tak, že koukáme na makeup a fitness tutoriály, zatímco jíme chipsy a dloubeme se v nose, sjíždíme vtipná meme videa a posíláme je naším insta kamarádům, stokrát aktualizujeme zeď a čekáme, kdo přidá stories… nuda už je tak ukrutná, že se rozhodneme něco dělat, tak to vypneme, zvedneme se z drobků na gauči a …. cítíme se prázdní. CO SE ŽIVOTEM? Na Instagramu, Twiterru, Pinterestu, Youtube a bůhví kde ještě se na nás vyskakujou lidi, co mají ty dokonalý životy a jsou vysmátý, div si hubu neroztrhnou. Doporučujou nám, co je zrovna in a co si MUSÍME KOUPIT, všechny ty akce, značky oblečení, cool hodinky, veganský restaurace, sexy zadky natřásající se v tangách ve fitku ve všech polohách, páry snů a všichni se živí, vole, sdílením svých bílých úsměvů … a tak se logicky dostaví pocit, že naše životy jsou k ničemu. My jsme k ničemu. Právě stali oběťmi „reklamy na štěstí“.

„Online kontakt nikdy nenahradí ten reálný. Žáci osmých tříd, co týdně strávili deset a více hodin na sociáních sítích, se cítí o 56 % méně štastní než ti, kteří je omezili. Teenageři, kteří tráví víc než tři hodiny denně přilepeni k elektronickým zařízením, jsou o 35 % náchylnější k tomu spáchat sebevraždu. A slečny dokonce o 50%. Instagram je ze všech sítí nejtvrdší. Upravené fotky s filtrem jsou důkazem, že všichni jsou krásnější a šťastnější než já nebo Ty. 77% rozpočtů na reklamu míří do Facebooku, Instagramu a Googlu. A jako všechny sítě jsou navržené tak, aby vás udržely ve střehu. A tak ukazují jen extrémy. Nejkrásnější holky, nejsvalnatější kluky a ty nejšťastnější páry. Ale i osmáci ví, že extrémy jsou jenom výjimka. Já ani ty nejsme horší. Jsme středem Gaussovy křivky a na tom není vůbec nic špatnýho. Přesně do tý doby, než si uvědomíš, že seš jeden z těch lidí, kdo ty deprese způsobili. Protože také nesdílíš všechno. O tom, že je Ti špatně, máš pupínky,… “ – citace z videa naší další ambasadorky Pavlíny Louženské pro DVTV.

Proto pak chceme postavu jak fitness modelka z YT, co má sice bulimii, ale nikdy to nepřizná. Chceme drahý hadry a doplňky, protože to nosí naše oblíbené blogerky. Chceme byty jak z Pinterestu, chceme vztahy jak z Instagramu, (já musím být extra hubená, opálená, prsatá fitness modelka, co se nechá natáčet, jak mi kluk mačká prsa u oběda, a on potetovaný kulturista s vousama, co utrácí pětikilo týdně za hairstyling, máme spolu čivavu a fotky nejlépe z Malediv, kde mi pro změnu během plavání mačká opálené půlky bez známky celulitidy a kolem plave rejnok, protože přece #couplegoals!!!)… ačkoliv se ty páry doma možná hádají, nebo co víc, možná se spolu ani nebaví a večer usínají za světla displejů, dokud ten telefon jednomu nespadne na xicht, když usne.

(Jestli to čtete a vře to ve vás, protože tohle přesně žijete a jste upřímně šťastní, gratuluji, moc vám to přeji a jen tak dál. I proto říkám, že nemůžu házet všechny do jednoho pytle a že se toto děje často, ne pořád. Ovšem potrefené husy se asi ozvou s tím, že závidím. Se vší láskou, nezávidím, ale ano, štve mě, jak to ovlivňuje vnímání reality mladých lidí. )

Holky jsou tímhle potom tak moc ovlivněný, že jakmile to všechno nemají, mají deprese, a kluci jsou tím taky ovlivnění, a když takovou holku doma nemají, není dost dobrá. A vice versa samozřejmě. Takže je tady spoustu skvělých lidí, co jsou single, a nemůžou si najít partnera, protože hledají toho z Instagramu přece. Holky chtěj ty nabušený kluky a kluci chtějí ty ultra nádherné modelky. A nikdo nehodlá ustoupit…

Takže se ptám: žiješ naoko tenhle dokonalej život, ale uvnitř Tebe je prázdno? Tak ten telefon zahoď! To neustalý porovnávání se je TAK DĚSNĚ únavný. Pak už ani nevíme, kdo jsme a co chceme. Je přece tolik možností… neumíme si ze sebe vůbec udělat legraci. Pořád si na něco hrajeme. Sdílená fotka musí být DOKONALÁ, jinak nesmí nikdy ven, protože co kdyby se lidi dozvěděli, že dokonalí nejsme… co pak?

Odpadaj nám followeři. Přestanou chodit nabídky na propagace… a co pak budeme dělat, když nic jinýho, než selfíčka, neumíme?

V některých směrech mluvím taky trochu k sobě, protože taková jsem taky byla. A už nechci. Já osobně narovinu říkám, že dokonalá nejsem. Mám svý nálady, strachy a móresy. Mám celulitidu na zadku, zarůstaj mi chloupky na nohou a nehty si nechávám dělat jenom proto, abych si je nekousala. Mám pořád hlad, takže mám velkej kulatej zadek, ale taky mám hodně energie a síly do života. A chci, aby můj chlap byl hlavně chlap do nepohody. Nemusí být „instafriendly“, ale měl by umět vyměnit žárovku a nesoudit mě za to, že mám chuť na pizzu. Chci, aby mi večer na xicht spadla dobrá knížka, a možná budu mít brzo vrásky od smíchu, ale nikdy si je nenechám retušovat. A víš co? Možná se na Maledivy nikdy nepodívám a doma budu mít občas bordel, ale zato si umím mega užít sex a z toho života sakra něco mít.

Kapito? Žít offline je skvělý… tak ŽIJ!

15 komentářů

  • Miroslava 22 července, 2018 at 12:57 pm

    Skvěle napsaný. Je mi 20, takže stále patřím do generace, která chodívala ven a když se nešlo, byla to obří tragédie. Problém ovšem nastal, když se sociální sítě, WiFi a vše kolem dostalo do popředí. Nedávno jsem zrovna přemýšlela, jak moc můj život ovlivňuje ten de*ilní internet. A můj závěr? Až moc!!! Následně jsem se naštvala a z mobilu jsem vymazala Messenger a instagram (Twitter a další podobný nemám). Ano, mám to na tabletu, ale jelikož je o dost větší než telefon, tak ho s sebou nenosím tak často (jo, jak v těchto případech děkuji své lenosti. Přece to nepotáhnu!) a tudíž jsem tím omezila ony sociální sítě. Místo toho se věnuji sama sobě, své rodině a přátelům naplno. Časem bych to chtěla zkrouhnout na minimum. Opravdu se pak člověk cítí šťastnější a má víc času třeba na čtení.

    Děkuji, že řešíš i taková témata. Prosím neustávej. 😙😊

  • Nici 22 července, 2018 at 1:08 pm

    Úplně přesně vystihnuto! Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc všichni kolem mě žijí sociálními sítěmi, dokud jsem si nezrušila účet na facebooku. Na instagramu jsem si účet zamkla a žádosti potvrzuji jen těm, které znám a u kterých mi nevadí, že uvidí můj obsah. Od té doby se dozvídám, že si lidi z mého okolí myslí, že se mi něco zlého stalo a já jsem nějaká zhroucená.. Proč bych si jinak tak hlídala soukromí a rozhodla se nedávat pomalu celý svůj život na internet, že? Teď můžu říct, že jsem za tohle své vlastní rozhodnutí sama sobě vděčná, protože mi to ukázalo spoustu věcí. O lidech kolem mě, ale hlavně i o mě samotné.
    Super článek Kristý, ostatně jako obvykle 🙂

  • Vanda 22 července, 2018 at 1:10 pm

    Normálně jsi mě skoro rozplakala, nádherně napsaný a moc ti děkuju. Motivovala jsi mě k tomu ty sítě víc omezit, vždyť mi z toho akorát hrabe. Děkuju, že jsi. <3

  • Jana 39let 22 července, 2018 at 1:35 pm

    Mluvis mi z duse!!!
    To, co delas, dava smysl a pokracuj, prosim!

  • Soňa 22 července, 2018 at 1:36 pm

    Miluju tě ❤ 😀

  • Karol 22 července, 2018 at 2:45 pm

    Holka,ty si bozi a dekuji za tohle ! Za to,ze jeste nekdo nezapomnel na to,jak zit😍

  • Ildi B 22 července, 2018 at 3:14 pm

    Ako veľmi súhlasím so všetkým čo píšeš. Nedávno som sa vratila z dovolenky, a ako úžasne som sa cítila na pláži, kde boli ozajstné ženy, každá iná a predsa každá nádherná. Mamička s bábätkom a celulitídou na bruchu, mladá baba s celulitídou na zadku , ďalšia s ovisnutými prsiami, žena krv a mlieko, mladá vyšportovaná dievčina, atď… Žiadna prifarbená realita a milión filtrov, ale reálny život.

  • Kateřina 22 července, 2018 at 3:44 pm

    Úžasně napsaný článek 😍. Je mi sice jen 17, ale strašně ráda sleduji tvůj Instagram a čtu si tvé příběhy a zkušenosti. S tímhle článkem s tebou naprosto souhlasím!

  • Leni 22 července, 2018 at 7:11 pm

    Nemůžu, než jen souhlasit!

    Taky mi to začalo vadit a ty lidi a jejich instastories přejíždím. Haló haló, tohle vůbec není sponzorovaná reklama! Ale na 5 stories je to označený. Nejhorší jsou ti, kteří mají co instastories to reklama. A vlastně náhodou někde jsou na snídani atd. Jako kdyby si doma nemohli udělat michaný vajíčka s chlebem a avokádem a kávu. A vlastně nejvtipnější jsou ti, kteří jezdí po světě a vždy jí to neeeejlepší jídlo v životě 😂 Je to jen o tom, že koukejte, jakej dokonalej můj život je. Ono je vlastně smutný, že lidi fotí „obyčejný“ věci kolem nás, a vydávají to jako raritu, co nejvíc jako děti zbožňovaly a jakože nostalgie.
    Já už jsem z toho unavená. Měla jsem už 14ti denní pauzu od sociálních sítí a už opět chci.

    Díky moc za skvělej článek:-)

  • Danielle 22 července, 2018 at 7:19 pm

    Krásný! Konec článku mi způsobuje takový osvobozující a nadlehčující pocit v hrudníku, že mě to dojímá.. Asi to bude tím, že vše co píšeš dlouho vím, jen jsem to nedokázala vyslovit a plně si to uvědomit. Jen si jednou za čas na pár dní odinstaluju instagram a pak ho zase „potřebuju“ zpátky (většinou kvůli přátelům, chybí mi vidět jejich příspěvky, ale co si budem.. Stejně se pak člověk přistihne, jak čumí na cizí lidi nebo celebrity a jejich dokonalý životy, vztahy, postavu, oblečení, domovy a dovolený).. Okamžitě jdu súžit svůj seznam sledovaných a chci usínat s knížkou na xichtě! Pořád nakupuju knížky a nemám čas je číst.. Zrušit sociální sítě, omezit přístup k internetu na 2 hodiny denně a času bysme všichni měli, až bysme z toho nechápali.
    Nejvíc mě dostává, jak přesně si popsala ten stav prázdnoty, kdy se člověk zvedne od instagramu a najednou se mu nic nechce a do ničeho nemá chuť, protože mu jeho život přijde najesnou tak chudý a obyčejný oproti těm dokonalým na insta.. Člověk ztrácí sám sebe, nezná se, neví, co chce, utápí se pod nadvládou sociálních sítí.. A to je sakra smutný. Sociální sítě nám berou hodně.. Přitom my jsme tak silný a originální bytosti a každý bysme si sebou měli být jistí. Vědět, kdo jsem, co chci, proč tu jsem… Ale jak má člověk přemýšlet nad sebou, když při každé volné sekundě kouká na životy ostatních? Je to hodně ujetý a uhozený. Díky za probrání! Skvělej článek 🙂 díky

  • Elisabeth M 22 července, 2018 at 9:54 pm

    Dík! Dík za tenhle článek! To, ze jsem trochu zavislacek na telefonu o sobe vim a sere mi to. Tolik casu zabijim socialnima sitema az se za sebe ted stydim. Nestastna rozhodne nejsem. To ne. Mam chlapa snu, kterej zije bez fb i ig a zivot mam fakt skvelej. Ale to neproduktivni zavislacky rolovani telefonu je fakt trapny, kdyz se ten den da vyplnit uplne necim jinym. Takze diky a mozna mi neuskodi proste na cas odinstalovat fb a i ten ig z telefonu. Ono se to neposere. Konecne treba doctu knizku, namaluju si mandalu a doplanuju svatebni veci (kdyz se toho 1.9. vdavam zejo!). Dekuju!

  • Baruš 23 července, 2018 at 9:32 am

    Geniální! Teď ještě aby se to dostalo na ty placatý svítící záležitosti před xicht všem mladým. Mně samotné táhne teprv na tu papírovou dospělost, ale taky jsem si prošla obdobím jakýhosi extrému – mezera mezi stehna je nutnost, kulatej zadek asi ve stejný velikosti jako jedno umělý prso, pleť jak dětská prdýlka a komplet rovný vlasy až pod tu kulatou zadnici – toť byl můj cíl. Takovej ideál mi způsobil ne zrovna pěknej půl rok s depresemi a bojem s jídlem (jó, jen půlrok. Jenže když v za měsíc uteče osm kilo, každej den bulíte jak mimino a postupně vám odchází kamarádi, protože je nevědomky od sebe odháníte svou touhou po dokonalosti – i když jste vlastně jen nesnesitelně protivná netykavka, asi to nebude v cajku). No a teď jsem tu. Směju se nad tímhle dokonalým článkem, rozešlu odkaz kamojdám a hned tu zákeřnou krabičku odkládám a jdu si radši kreslit, cvičit pro dobrej pocit, a pak se pořádně nadlábnout obědem.🙏🏻😂❤️ Děkuju!

  • LenaK 25 července, 2018 at 3:55 pm

    Úplně naprosto přesný! Je mi 25 a dlooooouho jsem se nechávala doslova nasírat tím, jak pořád všichni postovali jak jsou happy, jak jim všechno vychází,že si byli zaběhat a jsou děsně fit, že jezdí tam a onam na dovolenou vystavovat svoje sexy těla, když já se dřu jak kráva celé prázdniny v práci jenom proto, abych si mohla zaplatit podělanou školu (která mi zničila luxusně zdraví). Asi před rokem jsem začala ignorovat FB (na jinou síť jsem nikdy nezavítala) a světe div se! Je mi líp. Už se tak strašně nebojím toho, kdo jsem a jak žiju. A to hlavně proto, že si žiju po svém a ne podle nějakých youtuberek atd. Ráda jsem se téhle „srandy“ zbavila, ještě by to mohli udělat další mlaďáci. Trošku mne mrzí, že když si jdu sednout do kavárny, tak vedle mě sedí banda mladých holek a místo, aby se pobavily u dobré kávy, tak každá čumí do té svítící placky a v podstatě nekomunikují. Jaký má pak význam někam vyrazit, když zbytku party už mobil přirostl k ruce a pravděpodobně si ukously jazyk nebo zašily hubu? Bída dnešní doby.
    Moc děkuju za hezký článek! Doufám, že si ho přečte hodně lidí! A já si jdu otevřít knížku a přemýšlet, co s načatým dnem. 🙂

  • Šárka 3 srpna, 2018 at 10:53 am

    Kristý, děkuji! Mluvíš z mého KDYSI já.
    Vloni jsem si takhle přivodila bulimii, protože jsem neustále sledovala jen IG účty lidí, co se živí svým tělem a nedokázala jsem se smířit s tím, že když už nejím skoro ani vzduch, tak proč ta holka z obrazovky co neustále jí jen pizzu vypadá jako „bohyně“? Divím se, že mi kvůli tomu neztroskotal můj dlouhodobý vztah, protože nepřipadalo v úvahu, aby na mě přítel vůbec jen sáhnul, protože přeci ještě nemám ty skálopevný stehna (ano, poznal mě i o 30kg těžší než jsem teď, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno), tak proč by na mě chudák měl sahat. Už jsem půl roku bez instagramu i facebooku a věřte mi, je to skvělý! Žiju svůj život, mám sice měkký stehna, ale jsem šťastná a žiju svůj život a né život cizích lidí. Nenechte se stáhnout do pekel, psychika je děsně důležitá, nenechte si ji hlodat na malovaném internetu, nestojí to za to, cesta zpět je hrozně těžká a nestojí to za to!!
    Užívejte léto, zahoďte telefon, třeba se potkáme někde u rybníka!

  • Kristina 23 srpna, 2018 at 7:50 am

    Skvělý článek.. Ty a AnieSonge jste snad mým posledním duvodem, proč mám ještě instagram 🙂 zrušila jsem si sledování u všech instakrásek a tech, co maj účet samou reklamu. To byl muj první krok 🙂

  • Leave a Reply

    HELLO

    HELLO

    Vítám tě tu ve svém malém světě, kde sdílím svoje příběhy, myšlenky a dobrodružství. Moje bohémská duše a divoký srdce tě zavedou do míst, kde tvořím a podnikám. Snad se ti tu bude líbit a najdeš zde inspiraci naplnit všechny svoje sny. Tak pojď, půjdeme ven a nakreslíme spolu hvězdy…✨

    Christie

    CONNECT

    kniha BEZ FILTRU

    V rámci projektu #ZaNormalniHolky vznikla úspěšná kniha BEZ FILTRU, která už udělala radost více než 9000 z vás. A nejen to, část výdělku je věnována Anabell, neziskové organizaci pomáhájící dívkám s poruchami příjmu potravy.

    Z prodeje knihy bylo Anabell darováno již 150 tisíc Kč!

    MY FAVORITES

    Latest Posts

    ×