KOUPIT KNÍŽKU

Debilní nápady

22 ledna, 2017 in BLOG, personal - No Comments

Dnes jsem se probudila v Austrálii, v malém dřevěném kutlochu kdesi v pozadí malého indického krámečku. U hlavy mám okno s pavoučím hnízdem a nad hlavou větrák, co byl vyrobenej z vrtule. Divně vrže, za chvíli se určitě utrhne a zabije mě. V zemi je díra zakrytá kobercem, o které mi nikdo neřekl.  Jak jsem se sem dostala? A proč to vůbec píšu? 

Už při mé 3,5 měsíční návštěvě v Čechách jsem se rozhodla, že začnu psát jinak. Už žádný cinkrlátka a nadějeplný rady, jak si poradit se životem. Nemůžu dávat rady, který sama nevím. Je to jako když Ti rozvedená kamarádka dává radu, jak si udržet manželství. Navíc, těch rad všude na netu najdete mraky. A píšou je přesně lidi jako já. Ti, co si po většinu volnýho času říkaj, jak už opravdu něco udělaj se životem, zatímco se vztekaj, že je něco svědí na zádech a nemůžou se podrbat. Kdo vám ale nastolí realitu? Kromě Duška asi nikdo.

Takže, přijela jsem do Austrálie, opět. Už tu žiju pátým rokem, ale jelikož já a komplikace jsme neoddělitelní jako nachosky a quacamole, hned při první příležitoti nastal průser. Rozhodla jsem se totiž sehnat si VLASTNÍ bydlení. Jen pro mě… Jsem přece už velká a samostatná holka. Jenže z Čech to není tak snadný. Ještě v den odletu jsem neměla kde bydlet.

Nepotřebuju pomoc, jsem přece ta velká a samostatná, a děsně tvrdohlavá holka. No, naštěstí mi kamarádka pomohla najít gauč, a tak jsem se vítězoslavně usadila. Na 2 dny.

Pak mi bylo řečeno, že AirBnB by pro mě byla lepší varianta. Jejich osobní důvody naprosto chápu, no drama. To bylo den předtím, kdy jsem měla mít perfektně zorganizovaný svůj fotokoutek na Floře pro můj projekt #ZaNormalniHolky. Přičemž jsem nezorganizovala vůbec nic. Za prvý jsem panna v organizaci akcí, a za druhý jsem trubka, která si neumí nic vykomunikovat. Na vše už bylo pozdě. Bylo 9 večer, obrovská bouřka, já zmoklá jako slepice, bez wifiny, bydlení.. stojím na ulici v Austrálii…. a v Praze pořád není ta plachta na focení. Znáte ty situace, který jsou tak neuvěřitelně absurdní, že kdybyste je někomu řekli, stejně vám neuvěří? Tohle byla jedna z nich.

Nešťastná a vystresovaná si jdu po ulici a vedu monolog typu: “Ty debile, co sis to zase vymyslela. To budeš spát na pláži? Jak asi potáhneš těch 50 kilo v kufrech a taškách? Víš, že jsi celá durch? Víš, že už máš asi 50 štípanců od komárů? A když máš těch 50 kilo v kufrech a taškách, proč v nich nemáš i repelent? Ty debile, a kde teď asi seženeš plachtu na focení? A stůl? A židle? Vyrobíš teleport? Vykradeš banku?” …. no prostě, celej život v troskách.

Celou noc jsem nespala. Balila jsem kufry, sháněla zázemí na den D a hledala erární bydlení. Našla jsem si pokoj jen pro sebe na týden, za solidní cenu. Paní v telefonu se sice dost divně smála a VŮBEC mě neposlouchala ( Já: Hello I would… Ona: Heeeeello, no jasny jasny, zitra v 10 prijed, to je booomba, no super, hahahaha, taaaaaak čau… načež zavěsila), ale těšila jsem se na vlastní klid a čas na hledání opravdového BYDLENÍ. Jediný problém byl, že byt byl volný až pozítří. A tak jsem našla na jednu noc TOHLE.

Za Uber už jsem utratila víc než by mě stál ten teleport. Tentokrát zastavil před malou sámoškou. Divný, říkám si. Jdu dovnitř, a už se ke mě žene milá Indka. To budu spát mezi regály? Nééé… pokoj byl vzadu vedle skladu. Nastal trochu šok. Štítila jsem se tu spát. Byla už tma a nechtěně jsem si všimla tý díry v zemi, větráku s přezdívkou “serial killer” a pavoučích vajíček. Ale protože bych to nebyla já, hned jsem si to udělala hezký (ahoj Libusko :D). Na strop jsem si pověsila kytku, otevřela jsem okna a vyvětrala, vyskládala oblečení, na ramínko na zeď dala svý oblíbený šaty, pustila si Ed Sheerana a nakrájela meloun. Dala jsem si sprchu. DOBRÝ, zvládáš to skvěle Kristý. Pro utvrzení jsem si otevřela flašku brusinkovýho Ferneta. Taky na kuráž. Usnula jsem během chvíle.

Dnes jsem se, světě div se, vzbudila v 5 ráno na krásným místě. Denní světlo to celý nějak projasnilo, a já se zjevila v pokoji, který má vevnitř žlutobílý dřevo, pohodlnou postel, retro skříňku a obrázky lesních květů a nějakou indickou plachtu. Trochu mě polil pocit deja-vu, protože takhle nějak jsem si představovala svůj budoucí byt (až na tu plachtu). Hned jsem zavolala té divně se smějící paní. Najednou mi řekla, že cena nájmu se navyšuje o $200 za týden. To jsou prosím skoro 4 tisíce korun. Načež jsem jí to položila já a napsala jí zprávu, že to si teda může strčit někam. Rozumějte, ona by mě v telefonu stejně neposlouchala.

Zašla jsem za milou Indkou a nájem si prodloužila o 3 noci. Pak jsem šla do koupelny, a když jsem vycházela, na chodbě jsem zažila další šok. Je tu více pokojů! A v jednom z nich bydlí moc pěkný kluk, s kudrnatými vlasy v culíčku (kudrnatý vlasy, moje slabost). Ale helemese… 🙂 No… a teď tu ležím v posteli, koukám na Sex ve městě a říkám si, že je všechno oukej. Zítra se určitě ozvou z toho krásnýho bytu, kterej jsem si vysnila. A když ne, mám ještě dvě noci v sousedství s kudrnatým a tři flašky Ferneta. Držte mi pěsti.

Love, Christie ❀

No Comments

Leave a Reply

HELLO

HELLO

Vítám tě tu ve svém malém světě, kde sdílím svoje příběhy, myšlenky a dobrodružství. Moje bohémská duše a divoký srdce tě zavedou do míst, kde tvořím a podnikám. Snad se ti tu bude líbit a najdeš zde inspiraci naplnit všechny svoje sny. Tak pojď, půjdeme ven a nakreslíme spolu hvězdy…✨

Christie

CONNECT

kniha BEZ FILTRU

V rámci projektu #ZaNormalniHolky vznikla úspěšná kniha BEZ FILTRU, která už udělala radost více než 9000 z vás. A nejen to, část výdělku je věnována Anabell, neziskové organizaci pomáhájící dívkám s poruchami příjmu potravy.

Z prodeje knihy bylo Anabell darováno již 150 tisíc Kč!

MY FAVORITES

Latest Posts

×